Kometa

Jaromír Nohavica

SpAmi 
atřil jsem kometu, oblohou letěla, 
ChtAmi 
ěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, 
ZmDmi 
izela jako laň G 
u lesa v remízku, 
V C 
očích mi zbylo jen pE 
ár žlutých penízků. 

Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, 
Až příště přiletí, my už tu nebudem, 
My už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, 
Spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat. 

Ref.:

Ami 
O vodě, o trávě, Dmi 
o lese, 
G 
O smrti, se kterou smířit nC 
ejde se, 
Ami 
O lásce, o zradě, Dmi 
o světě 
E 
A o všech lidech, co kdy žili na téhle plAmi 
anetě.  E 
  

Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, 
Pan Kepler rozepsal nebeské zákony, 
Hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech 
Tajemství, která teď neseme na bedrech. 

Velká a odvěká tajemství přírody, 
že jenom z člověka člověk se narodí, 
že kořen s větvemi ve strom se spojuje 
A krev našich nadějí vesmírem putuje. 

Ref.:

Na na na ...

Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf 
Zpod rukou umělce, který už nežije, 
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, 
Marnost mne vysvlékla celého donaha. 

Jak socha Davida z bílého mramoru 
Stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, 
Až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, 
My už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá. 

Ref.:

O vodě, o trávě, o lese, 
O smrti, se kterou smířit nejde se, 
O lásce, o zradě, o světě, 
Bude to písnička o nás a kometě ... 