Mozková protéza

Zlej den

R.E.M. / Zdeněk Tochor


 

 

 
 
Sl
unce vstává

mezi mraky –

já bych ještě spal,
 

očekávám dn

eska den dost d
Dmi 
louhej.
 

Oči stočím

na budík –

ještě chvilku. Bohudík.
 

Možná přijde k

ouzelník a d
Dmi 
nešek v zítřek změní…
 

Ale nikdo nepřichází,
Ami 
trpělivost

mi dochází.
 

Nějak mi přání nevychází –
Ami 
tak si

zapnu
Emi 
aspoň

TV.
 
Z obrazovky na mě cení zuby slečna s hodnocením 
předvolebních prohlášení, příslibů a slibů. 
Zase někde někdo zabil, těla se vám chytře zbavil, 
moc dobře se při tom bavil. Chcete vědět víc? 
Tak to v úvahu nepřichází, kýble krve mi neschází. 
Jako když se hrachem hází, zuby zatnu, paži napnu – zapnu rádio. 
Ref.:
Čeká tě z
lej den – ať

děláš, co dě
Dmi 
láš, všecko je marný.
 
Bude zlej den, víš? 
Čeká tě zlej den – dneska to nebudeš mít vůbec snadný. 
Je tu den zlej víc a víc … 
Jenže v rádiu taky nic není, je tu nějaký hodnocení 
předvolebních prohlášení – tak tohle jsem už přece slyšel. 
Kdosi kdesi cosi ukrad, sousedi chtěj zpátky poklad, 
soudce ztratil tajnej doklad. A už mám z toho tik – tak. 
Tohle snad nemyslí vážně, já chci volno nebo lázně, 
to už není věcí kázně, když tě každý ráno zas a znova otráví … 
Ref.:
Čeká tě zlej den… 
Mezihra 
Zapráskanej tejden … 
Tohle snad nemyslí vážně, já chci volno nebo lázně! 
A teď, abyste věděli, má nálada je v – Fmaj 
pryč.
 
Ref.:
Čeká tě zlej den … (2×) 
Dohra