Samota

DC 
o tváře čas mi hlC7 
ubokou brázdu F 
samotou vyrejvC 
al. 
Tělo je rG 
ozeschlej prám, 
když pluješ stF 
ále jen sám, 
co je ti plG 
atný, že jsi kapitC 
án. 

Do zrzavejch strun svýho banja dávno jsem nezabral. 
Že jsem byl stále jen sám, v srdci mám nejeden šrám, 
život je tvrdej i když jsi kapitán. 

Ref:

A tC7 
ak vždy zF 
ůstaneš sG 
ám, nikdC 
o ti nC/H 
epovAmi 
í 
jak máš žF 
ít, abG 
ys byl milovC 
án. 
A tC7 
ak vždy zF 
ůstaneš sG 
ám a kC 
oláč mC/H 
edovAmi 
ý 
za tebe snF 
í kapG 
itán KorkorC 
án. 

Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí. 
Z košile zbyl jenom cár, ze smečky zbylo psů pár, 
co bude dál, mi nikdo nepoví. 

V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal. 
Já jenom samotu znám, tak sakra co dělat mám, 
abych měl jednou na pořádnej flám. 

Ref.