Pak otvírám své oči v domnění, že tohle zatmění
mé mysli prošlo bez trvalých následků a vad.
Poznávám, že jsem tu zcela sám, obavy dostávám,
že jsem to asi přehnal, že ujel mi vlak.
Proč já řek, že mám jinou rád, proč pýcha vždycky přejde v pád.
Mé Sony není, kde má stát. Tak to už nespravím …