Přítel

Jestlipak vzpA 
omínáš si ještě na ten čE 
as, 
táhlo nám nD 
a dvacet a slunko bylo v nE 
ás, 
vrHmi 
abci nám jedli z ruky, žD 
ivot šel bez záruky, 
A 
ale taky bez příkrE 
as. 

Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svět, 
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret 
a všechna tajná přání plnila se na počkání 
anebo rovnou hned. 

Ref.:

KHmi 
am jsme se poděli, kD 
am jsme se to poděli, 
kdA 
e je ti kE 
onec, můj jF♯mi 
ediný příteli, 
zmHmi 
izels mi, nevím kE 
am, 
sF♯mi7 
ám, sám, sD 
ám, jsem tady sA 
ám.E 
 D 
 A 
 E 
  

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc, 
jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc, 
jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber 
nezůstalo příliš moc. 

Dneska už nevím, jestli přiběh by jsi zas, 
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas 
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší, 
no a co, vem to ďas. 

Ref.:

Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli, 
kde je ti konec, můj nejlepší příteli, 
zmizels mi, nevím kam, 
sám, sám, sám, peru se teď sám. 

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok, 
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok 
a my dva jako jeden ze starých reprobeden 
přes moře jak přes potok. 

Tvůj děda říkal: ono se to uklidní, 
měl pravdu, přišla potom spousta malých dní 
a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal, 
a tobě i to poslední. 

Ref.:

Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli, 
kde je ti konec, můj bývalý příteli, 
zmizels mi, nevím kam, 
sám, sám, sám, zpívám tu teď sám. 

Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs byl, 
jenom mi netvrď, že tě život naučil, 
člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká, 
to už jsem dávno pochopil. 

A taky vím, že srdce rukou nechytím, 
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty, 
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi 
společný slunko nesvítí. 

Ref.:

Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli, 
kde je ti konec, můj jediný příteli, 
zmizels mi, nevím kam, 
sám, sám, sám, jsem tady sám. 