Obluda

Jó, dvAmi 
ěstě nás tam bylo na brize dE 
o ČAmi 
íny 
a fC 
urt se jenom pilo, až tuhly ledvinE 
y, 
a kdF 
yž už bylo k rG 
ánu a všC 
ichni pod vobrE 
az, 
křik plAmi 
avčík na stožáru, a hlC 
ásek se mu třG 
ás: 

Ref.:

JC 
á tady nF 
ebudu, jC 
á vidím vF 
obludu, 
jC 
á vocaď prF 
yč pudu, jC 
ímá mě strG 
ach, 
chC 
yťte tu vF 
obludu, sC 
ežere pF 
alubu, 
tC 
ohle je vF 
o hubu, C 
ach, E 
ich, och, Ami 
ach. 

Má vocas dvěstě sáhů a ploutev přes hektar 
a zubů plnou hubu, a rozcvičuje spár 
a rozčileně mrká svým vokem jediným, 
a páchne, řve a krká a z tlamy pouští dým. 

Ref.

Rum kapitánem hází, chce pálit z kanónu, 
zapomněl, že ho v září prochlastal v Kantonu, 
když uviděl tu bídu, hned zpotil se jak myš, 
poklekl ke komínu, pěl: K tobě, Bože, blíž. 

Ref.

Náš kormidelník chrabrý je drsná povaha, 
zalehl u zábradlí a házel flaškama, 
když na vobludě bouchl kanystr vod ginu, 
tu přízrak vztekle houkl a vlítl na brigu. 

Ref.

Tři stěžně rozlámala na naší kocábce, 
však ztuhla jako skála, když čuchla k posádce, 
pak démon alkoholu ji srazil v oceán, 
my slezli zase dolů a chlastali jsme dál. 

Ref.:

Já tady nebudu, já vidím vobludu, 
já vocaď pryč pudu, jímá mě strach, 
chytťe tu  vobludu, sežere palubu, 
tohle je vo hubu, ach, ich, och, ach, 
ach, ich, och, ach . 