Noc královny Kristiny

Miki Ryvola

Ty, Emi 
co svou věčnou F#maj7 
samotu slFmaj7 
zama zapíEmi 
jíš, 
je málo lásky F#maj7 
na světě a Fmaj7 
žebrat F#maj7 
neuH7 
míš, 
ty Ami 
patříš k nim, co Emi 
tuhle noc na Ami 
pouť se C 
vydaH7 
jí, 
je Emi 
jejich noc, těch F#maj7 
lidí noc, co Fmaj7 
lásku hledaEmi 
jí. 

Až večer padne do polí, zaslechnou zvonu hlas, 
je bílá tma a bílá zem a divnej, divnej čas, 
jen vítr houfu poutníků na cestu vyhrává, 
tu noc královna Kristina svý děti svolává. 

Ref.:

ZD
von už Emi
volá, sD
níh lampu zhasíEmi
ná,

z C
dálky Emi
volá F#maj⁷
kráFmaj⁷
lovna Emi
KristiGmaj⁷
na. F#maj⁷
Fmaj⁷
Emi
Gmaj⁷
F#maj⁷
Fmaj⁷

Tak táhnou kolem mýho domu slepí poutníci, 
jdou do tmy kolem mýho domu bílou vánicí, 
jdou za štěstím a za láskou, jak zvony v dálce zvou, 
a vítr jejich stopy kryje dekou mrazivou. 

Až tma se bleskem roztrhne a vítr půjde spát, 
uvidí zámek ledovej nad oblakama stát, 
v tý chvíli první z poutníků uslyší z nebe smích, 
teď leží tiše u cesty a v očích mají sníh. 

Ref.:

Zvon už volá, …

Noc kouzel plná zázraků se k ránu naklání, 
už došli tam, kam lákalo je zvonů volání, 
jak z hloubi domu navečer, když dítě usíná, 
směje se tiše, tichounce královna Kristina. 

Šla kolem mýho domu řada slepejch poutníků, 
snad před rokem, snad před chvílí jsem vzala za kliku, 
je noc královny Kristiny, už slyším zvony znít, 
volá královna Kristina, já taky musím jít. 

Ref.:

Zvon už volá, …