Nebeští jezdci

Po zDmi 
asmušilé pustině jel stF 
arý honec krav. 
Den tDmi 
emný byl a ševelil vF 
ětrem ve stéblech trav. 
Tu hDmi 
onec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát, 
když z rB♭ 
ozedraných oblaků viděl stDmi 
ádo krav se hnát. 

Ref.:

JupijahF
ej, jupijahDmi
ou,

to přB^♭
ízraky tGmi
áhnou tmDmi
ou.

Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé 
a na bocích mu plápolaly cejchy řežavé. 
A oblohou se neslo jejich kopyt dunění 
a za ním jeli honáci až k smrti znavení. 

Ref.

Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak 
a marně stádo stíhali jak mračno stíhá mrak. 
Proudy potu smáčely jim tvář i košili 
a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý. 

Ref.

Tu jeden honec zavolal a pravil: „Pozor dej! 
Svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej. 
Bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát 
a nekonečnou oblouhou to stádo s námi hnát." 

Ref.