Mozková protéza

Lodníkův lament

JEmi 
á snad hn

ed, když jsem se n

arodil, na bl

udnej k

ámen šl

áp,
 
a do školy moc n
echodil, i t
Emi 
ak je z

e mě chl
Emi 
ap,
 
velký d
usno, který n

ad hlavou mi d

oma v

isel

o,
 
drsnýmu chlapu n
esvědčí, já ť
Emi 
uk si n

a čel
Emi 
o.

 

 

 

 

 

 
 
Ref.:
Mám
a mě doma držela a t

áta na mě dřel,
 
já moh jsem jít hned študovat, kdyb
ych jen tr

ochu cht

ěl,
 
voženit se, vzít si ňákou tr
ajdu copatou
 
a za její lásku platit c
elou vejplatou, hó h
Emi 
ou.
 
Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást, 
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast, 
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp, 
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb. 
Ref. 
Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach 
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach, 
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas 
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás. 
Ref. 
Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví, 
moc nikomu se nechtělo do vody ledový, 
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl, 
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl. 
Ref. 
Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv 
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv, 
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít, 
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh mít. 
Ref.