Mozková protéza

Když náš táta hrál

Když js
em byl chlapec malej, tak metr nad zemí,
 
sch
ázeli se farmáři tam

u nás v přízemí,
 
mezi nima můj táta u piva sedával 
D7 
a tu svoji nejmilejší hr

ál.
 

 

 

 

 

 

 

 

 
 
Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět, 
už jsem prošel celý Státy a teď táhnu zpět, 
kdybych si ale ve světě moh ještě něco přát, 
tak zase slyšet svýho tátu hrát. 
Ta písnička mě vedla mým celým životem, 
když jsem se toulal po kolejích, žebral za plotem, 
a když mi bylo nejhůř, tak přece jsem se smál, 
když jsem si vzpomněl, jak náš táta hrál. 
To všechno už je dávno, táta je pod zemí, 
když je ale noc a měsíc, potom zdá se mi, 
jako bych od hřbitova, kam tátu dali spát, 
zase jeho píseň slyšel hrát.