Když

Když bEmi 
ezhlavost svým D 
okem klidně mG 
ěříš, 
ač tC 
upen, sám že nD 
ejsi bezhlavG 
ý, 
když, pEmi 
odezírán, pD 
evně v sebe vG 
ěříš, 
však nC 
eviníš svých sD 
oků z bezprávG 
í. Hmi 
 C 
 D 
 G 
 Hmi 
 C 
 D 
 G 
 C 
 G 
  

Když umíš čekat beze mdloby, 
lží obtáčen jsa, neupadat v lež, 
když, záštím oblit, sám jsi beze zloby, 
slov ctnostných nadarmo však nebereš. 

Když umíš snít, a nepodlehnout snění, 
když hloubat znáš, a dovedeš přec' žít, 
když proti triumfu i ponížení 
jak proti svůdcům společným jsi kryt. 

Když nezoufáš, nechť poctivá tvá slova 
jsou kroucena, by úskok z nich se stal, 
když hroutí se tvé postavení a znova 
jako dělník lopotíš se dál. 

Když spočítat znáš hromadu svých zisků 
a na jediný hod vše riskovat, 
zas po prohře se vracet k východisku 
a nezavzdechnout nad hořem svých ztrát. 

Když přinutit znáš srdce své i čivy, 
by s tebou vytrvaly nejvěrněji, 
ač tep i pohyb uniká ti živý 
a jen tvá vůle káže: vytrvej! 

Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, 
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, 
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost 
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král. 

Když řekneš svými vteřinami všemi: 
mně, čase, jak bych závodník byl, služ, 
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi, 
a, co je víc, pak, synu můj, jsi muž. 