Darmoděj

ŠAmi 
el včera městem mEmi 
už a šel po hlavní třAmi 
ídě,  Emi 
  
šAmi 
el včera městem mEmi 
už a já ho z okna vAmi 
iděl,  Emi 
  
nC 
a flétnu chorál hrG 
ál, znělo to jako zvAmi 
on 
a byl v tom všechen žEmi 
al, ten krásný dlouhý tF 
ón, 
a já jsem náhle vF♯dim 
ěděl, to je E7 
on, to je Ami 
on. 

Vyběh jsem do ulic jen v noční košili, 
v odpadcích z popelnic krysy se honily 
a v teplých postelích lásky i nelásky 
tiše se vrtěly rodinné obrázky, 
a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky. 

Ref.:

NAmi
a na nEmi
a .. C
G
Ami
F
F^♯dim
E⁷
Ami
Emi
C
G
Ami
F
F^♯dim
E⁷

Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát, 
měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad, 
a on se otočil, a oči plné vran, 
a jizvy u očí, celý byl pobodán, 
a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán. 

Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel, 
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche, 
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, 
jak moje svědomí, když zvrací v záchodě, 
a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj. 

Ref.:

MAmi 
ůj DarmodEmi 
ěj, vagabC 
und osudG 
ů a lásek, 
jAmi 
enž procházF 
í všemi snF♯dim 
y, ale dnům vE7 
yhýbá se, 
mAmi 
ůj DarmodEmi 
ěj, krásné zlC 
o, jed má pG 
od jazykem, 
kdAmi 
yž prodávF 
á po domF♯dim 
ech jehly sE7 
e slovníkem. 

Šel včera městem muž, podomní obchodník, 
šel, ale nejde už, krev skápla na chodník, 
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon 
a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón, 
a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on. 

Ref.:

Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek, 
jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, 
váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem, 
když prodávám po domech jehly se slovníkem. 