Mozková protéza

Dálko daleká

Kd
yž jde večer sl
Gmi 
unce chrápat z

a modr
Gmi 
avej l

es,
 
zaplápolá zlGmi 
atej západ, hn

ed bych d
Gmi 
o něj vl

ez',
 
stAmi 
ýská se mi p
Emi 
o tý zemi, c
Ami 
o se skrejvá z
Emi 
a horou,
 
zAmi 
amířím k ní v

okamžení sv

ou toulavou p

ohorou.
 
Ref.:
DAmi 
álko
Dmi 
dalek

á, t
Ami 
uláků jsi láska
Dmi 
odvěk

á,
 
jAmi 
enom kdybys j

ednu vadu n

eměla,
 
kdAmi 
yby sis nás n

edržela

od těla,
 
dAmi 
álko,
Dmi 
dálk

o, k
Ami 
oho zmámíš, t

en se n

ačeká.
 
Táhnu pouští, bahnem, křovím, do červenejch skal, 
táhnu k řekám oranžovejm, k zlatejm kobylám, 
rychlík v barvě pomeranče míří k žlutejm horám, 
až se vrátím zpátky k Manče, zlíbám ji a zvolám: 
Ref.:
Dálko daleká, tuláků jsi láska odvěká, 
jenom kdybys jednu vadu neměla, 
kdyby sis nás nedržela od těla, 
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten ti naseká. 
Táhnu za ní přes pohoří sedmdesát let, 
tam, kde západ rudě hoří, vorvanej jsem kmet, 
zlatá země pořád couvá jak divoký zvíře, 
jako panna nelíbaná směje se mý víře. 
Ref.:
Dálka daleká tuláků je láska odvěká, 
jenom kdyby jednu vadu neměla, 
kdyby si je nedržela od těla, 
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten tě voddělá, 
Ami 
dálko,
Dmi 
dálk

o,
Ami 
dálk

o d

aleká ...