6&90

Vlasta Redl

A 
Nemůžu uvěřit, Hmi 
bráško, 
že na tě vD 
ůbec už nevzpomíA 
ná, 
kdesi nad drahou flHmi 
aškou, 
když je nD 
álada nepovinA 
ná, 
málem jsem C#mi 
nadělal z kytary D 
dřívka, 
že se mi o tobě už E 
nebude F#mi 
zdát, 
chvilka A 
zaváhání před vraty chlHmi 
ívka 
a je tu rD 
ok šestaE 
devadeF#mi 
sát, 
a máme D 
rok šestaE 
devadeA 
sát. 

Fanty‘s vyplatil v Spartách, 
a ani nebyla tak rozpačitá, 
vždyť co se na seně vyhraje v kartách, 
stejně se na zemi už nepočítá, 
cítím, jak na patách něco tě líže, 
něco, co ví, že tu budete stát, 
dokud se jeden z vás nepohne blíže, 
někam do roku šestadevadesát, 
aspoň do roku šestadevadesát. 

Dokud se A
někdo z vás nepohne Hmi
blíže,

někam do rD
oku šestaE
devadeF
sát. G
A

Upřímně řečeno – láska 
už dávno není to, co nedá mi spát, 
dva blázni v plynových maskách, 
a všechno, co se nám nemůže stát, 
dokud mi tvoje srdce hoří jak svíce, 
takže i v tmách aspoň slova jdou spát, 
vážně netuším, co si přát více, 
na konci roku šestadevadesát, 
na konci roku šestadevadesát, 
na konci D 
roku šestaE 
devadeF 
sát. G 
 A 
  