Žvahlav

Ami 
Bylo Emi 
smažno, lepě C 
svihlí D 
tlové 
Ami 
se batouEmi 
mali v dálniC 
ci, D 
  
Ami 
chrudošní Emi 
byli C 
boroD 
lové 
Ami 
na mamné Emi 
krsy žárníC 
cí. D 
  

"Ó synu, střez se Žvahlava, 
má zuby, drápy přeostré; 
střez se i Ptáka Neklava, 
zuřmící Bodostre!" 

Svůj chopil vorpálový meč, 
jímž lita soka vezme v plen, 
pak used v tumtumovou seč 
a čekal divišlen. 

A jak tu vzdeskné mysle kles, 
sam Žvahlav, v očích plameny, 
slét hvíždně v tulížový les 
a drblal, drblal rameny. 

Raz dva! A zas a zas 
vorpálný meč spěl v šmiku a let. 
Žvahlava hlavu za opas 
a už galumpal zpět. 

"Tys zhubil strastna Žvahlava? 
Spěš na mou hruď, tys líten rek!" 
"Ó rastný den! Avej, ava!" 
Ves chortal světný skřek. 

Bylo smažno, lepě svihlí tlové 
se batoumali v dálnici, 
chrudošní byli borolové 
na mamné krsy žárnící. 