Mozková protéza

Černej den

TDmi 
en den byl beznadějně č

ernej
 
jDmi 
ak darebáků svědom

í,
 
jB 
ak smutku nával nepřeb
A7 
ernej,
 
ktB 
erej se n
A7 
áhle prolom
Dmi 
í.
 
Pomalu stoupali jsme strání 
až k jedný z nevelikejch skal, 
na který nechal sny a přání 
jeden z těch kluků, co jsem znal. 
St
ačilo málo chybnejch kr

oků,
 
vt
om znenadání volnej p
A7 
ád,
 
jDmi 
e to už pěkná řádka r

oků,
 
v nB 
oci si l
A7 
esem cestu zm
Dmi 
át'.
 
Pak l
ežel s kostrou zlámanou a str

ašně moc chtěl žít,
 
však Dmi 
usíná a přestanou myšl
A7 
enky hlavou jít,
 
z nás k
aždej potom nad ním stál, chlad r

ána na nás dejch',
 
vDmi 
ítr si s listím pohrával ve v
A7 
ětvích březovejch.
 
Teď všichni, co tu se mnou stojí, 
jsme mlčky "ahoj" přišli říct 
na místa, co nás dávno pojí, 
že tenkrát bylo nás tu víc.